Bezplatně · Bez registrace
Připravte vzory k zrcadlení podle svislé nebo vodorovné osy. Zvolte velikost mřížky, druh motivu a počet úloh. Samostatné řešení ukazuje přesné polohy všech vyplněných buněk po dokončení druhé poloviny.
Náhled je zmenšen. PDF zachová přesné rozměry.
Při zrcadlení leží políčko na druhé straně osy ve stejné vzdálenosti. Osa tohoto generátoru prochází hranicí prostředních řad nebo sloupců, nikoli středy buněk. Začněte dobře rozpoznatelným políčkem poblíž čáry a postupně přidávejte vzdálenější místa. Cílem je pochopit odpovídající si polohy, ne pouze vybarvit hezký pravidelný obrázek. Vysvětlení cesty od buňky k ose prozradí více o uvažování než samotný pohled na hotový výtvor.
Tak lze každé celé buňce přiřadit celou buňku na opačné straně. Není třeba vybarvovat poloviny políček. Vzdálenosti odvozujte od vyznačené hranice. Osa skrz střed buňky by představovala jinou konstrukci, kterou tato zadání nepoužívají, i když podobnou situaci můžete samostatně nakreslit a prodiskutovat.
Nemusí. Vzor může mít více oddělených částí nebo samotná políčka. Každé podléhá stejnému zrcadlení. Drobné prvky nepřeskakujte jako nepodstatné. Jejich správné umístění často ukáže, zda žák opravdu porovnává polohy vůči ose, nebo jen přibližně napodobuje velký tvar podle celkového dojmu.
Ne. K dispozici je svislá nebo vodorovná prostřední osa a jedno zrcadlení. Otáčení vzorů ani vlastní nahrané kresby sem nepatří. Pokud později probíráte jinou transformaci, formulujte samostatné zadání s novým pravidlem. Předejdete tak smíchání odlišných postupů pod jedním zdánlivě podobným obrázkem.
Čtvercová mřížka má osm, dvanáct nebo šestnáct políček na straně. U svislé osy je zadání vlevo a doplnění vpravo. U vodorovné je původní vzor nahoře a zrcadlí se dolů. Čtverečkovaný papír nabízí možnost první jednoduchý příklad nakreslit větší. Nejdříve ukažte zadanou i doplňovanou polovinu, aby případné otočení papíru nevedlo k nevědomé změně interpretace celého úkolu.
Svislé zrcadlení zachová řadu a změní sloupec. Vodorovné zachová sloupec a změní řadu. Spočítejte kroky od osy k původní buňce a stejnou vzdálenost odložte opačně. Nezačínejte bez rozmyslu od vnějšího okraje. Zvláště na větším rastru může drobný posun počátku počítání způsobit pravidelně chybnou polohu mnoha dalších buněk. Smysl postupu je v návaznosti na osu, nikoli v odhadování celé siluety.
